SEZNAM

   

The role of the orthodontist in the treatment of cleft lip and palate and cleft research
Semb G.

The orthodontic specialist responsible for the care of children with cleft lip and palate must have an appreciation of the overall burden of care that children with clefts endure. The nature of dental development in repaired clefts is such that there may be temptations to intervene at almost any point between birth and end of the teens. Consequently clear choices must be made and orthodontic treatment that does not significantly contribute to the end result should be eliminated from the programme of care.

The orthodontist will aim to provide a dentition that functions well and is capable of lifetime maintenance by routine oral hygiene and dental care. The anterior maxillary dentition should align symmetrically around the facial midline. However, without osteotomy, it must be appreciated that the underlying skeletal morphology that reflects intrinsic variation and the consequences of surgery severely restricts occlusal change.

Thus orthodontic treatment for children with clefts should: 

• achieve an optimal occlusion and dentofacial aesthetics within the constraints imposed by the underlying skeletal pattern
• keep the duration of treatment to a minimum
• accomplish as much as possible during periods of active treatment
• be sympathetic to individual needs and circumstances

In many countries children from poorer backgrounds would not commonly receive orthodontics. When affected by clefts, however, such children may become orthodontic patients. Their need for special assistance in maintaining good oral hygiene and additional support for completing lengthy complex treatment must be recognised.

The orthodontists will with other members of the multidisciplinary team monitor the patient’s general well-being particularly during the years of greater involvement e.g. 7-16 years.

A centralised service for cleft lip and palate has existed in Oslo since the 1950’s and the orthodontic protocols employed there evolved gradually, taking advantage of advances in appliance systems and the introduction of alveolar bone grafting. Long-term follow-up of cases from infancy to adulthood suggest that reliable outcomes can be achieved with simplified orthodontic protocols that minimise the burden of care for the child and family.

The orthodontist also has a central role in quality assurance in cleft care and in setting the team’s research agenda. The lecture will illustrate clinical care and research. 

International Collaboration on the Treatment and Prevention of Craniofacial Anomalies Research
The orthodontist also has a central role in quality assurance in cleft care and in setting the team’s research agenda. The lecture will illustrate clinical care and research. 

23.9. 11:30    

International Collaboration on the Treatment and Prevention of Craniofacial Anomalies Research
Shaw B.

Craniofacial anomalies (CFA) are a diverse group of complex craniofacial anomalies. Together they affect a significant proportion of the people around the world, yet research to increase the understanding of the causes of CFA, improve treatment, and lead to prevention, has lacked an international strategy.

An early result of international cooperation was the finding that English cleft surgery performed in the 1970’s was less successful than surgery in Scandinavia. This ‘Eurocleft’ project eventually led to EU and World Health Organisation recommendations on minimum standards of care.

Following this, the EUROCRAN Project, funded by the EU, has been building research capability across Europe. It consists of a series of projects involving large populations of affected individuals, carried out by a growing critical mass of clinical and basic science researchers. These preliminary projects include:

• three randomised control trials of primary surgery for UCLP;

• the promotion of international standards of treatment and documentation via the Eurocleft Clinical Network;

• the creation of a multifunctional web site that will include interactive appraisal of clinical standards;

• a multicentre critical appraisal of distraction osteogenesis with consecutive pre-and post treatment case registration;

• a multicentre case-parent triad study of genetic and environmental factors associated with cleft lip and/or palate;

• a chromosomal approach to identifying genes associated with cleft lip and/or palate;

 The development of molecular diagnostic techniques for monogenic craniofacial anomalies such as Treacher Collins Syndrome 

23.9. 14:30    

Léčba pacientů s rozštěpem
Klímová I.

Na léčbě pacientů s orofaciálním rozštěpem se podílí celý tým odborníků z různých lékařských oborů, kteří své postupy musí navzájem koordinovat, aby nedocházelo k protichůdným efektům a také zbytečné zátěži pacienta. Proto má být léčba těchto pacientů soustředěna do rozštěpových center. Rozštěpový tým by se měl skládat z plastického chirurga, ortodontisty, logopeda, psychologa, pediatra a genetika, v optimálním případě má i další odborníky – např. foniatra, maxilo-faciálního chirurga, protetika atd. Každý rozštěpový tým má stanovený léčebný protokol, to je souslednost a načasování jednotlivých léčebných kroků, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují. I když se protokoly jednotlivých rozštěpových center mohou výrazně odlišovat, kvalita výsledku léčby může být v obou případech dobrá. Ukazuje se, že tato je závislá především na zkušenosti a zručnosti ošetřujících. Proto by rozštěpové centrum mělo mít dostatečně velkou spádovou oblast, která zaručí přísun alespoň 50 nových pacientů ročně pro každého člena rozštěpového týmu. Také by se neměl příliš často měnit léčebný protokol, aby se mohl projevit dlouhodobý efekt určitého léčebného postupu a byly k dispozici dostatečné soubory pro statistické vyhodnocení.
V příspěvku bude dále prezentován léčebný protokol používaný v rozštěpovém centru v Bratislavě. Rovněž bude popsána složitost současné situace, která je důsledkem reformy zdravotnického systému a jeho financování.

23.9. 15:00    

Ortodonticko – chirugická léčba závažných porozštěpových deformací postavení zubů a čelistí
Kozák J., Müllerová Ž., Hubáček M., Lonská J. 

U části pacientů po rozštěpu čelisti i patra i přes systematickou ortodontickou léčbu a spolupráci pacienta a rodiny někdy progreduje anomální vývoj čelistí. Ten není možné další ortodontickou léčbou ovlivnit a u závažných hypoplazií maxilly nebrzděným růstem dolní čelisti vznikají pseudoprogenní stavy. Zkušený ortodont musí v takovém případě rozhodnout o další perspektivě ortodontické léčby a u indikovaných stavů doporučit chirurgické řešení s následnou ortodontickou léčbou. U těchto pacientů je možné již v dětském věku distrakcí dosáhnout alespoň přibližného anatomického postavení horní čelisti, která je pak v dalším růstu podpořena tlakem dolní čelisti. Výrazný kolaps horní čelisti řešíme osteotomií horních čelistí a následnou transversální distrakcí. U oboustranných rozštěpů někdy nacházíme výraznou protruzi a kaudální posun mezičelisti. Tento stav řešíme jednodobým operačním postupem, který zahrnuje osteotomii praemaxily, její kraniální posun, fixaci se současnou spongioplastikou defektu alveolu. Úprava mezičelisti je mimo vlastní obnovu horního zubního oblouku indikována u postižených dětí zejména z psychických důvodů. 
Autoři uvádějí výsledky těchto operačních postupů a současně i zdůrazňují, že definitivní hodnocení je možné až s dlouhodobým odstupem a nezbytnosti následné pooperační ortodontické léčby.

23.9. 15:15    

3D morfometrie patra u rozštěpů obličeje
Šmahel Z., Trefný P., Müllerová Ž., Peterka M.

Ve stádiu permanentní dentice jsme z dentálních modelů horní čelisti pomocí optické bezkontaktní profilometrie založené na Fourierově transformaci třídimensionálně vyhodnotili tvar a velikost patra u chlapců s isolovaným rozštěpem patra (CP, n = 30) a s jednostranným rozštěpem rtu a patra (UCLP, n = 29). Kontrolní soubor tvořilo 28 dentálních modelů zdravých jedinců stejného věku. Všichni pacienti byli operováni v Praze metodou retroposice s faryngofixací. Patro pacientů bylo úzké, u UCLP více anteriorně než posteriorně, u CP naopak více posteriorně. Výška patra byla zmenšena, u UCLP od samého počátku, u CP od úrovně prvých premolárů. Diference proti kontrole se zvětšovala v posteriorním směru, dosahujíce až 25% u CP a 30% u UCLP. Protože byla zmenšena také šířka patra resp. dentoalveolárního oblouku, plocha transverzálních řezů patrem byla zmenšena až o 35% u CP a 45% u UCLP, což představuje značný nedostatek prostoru pro jazyk s klinickými konsekvencemi jako jsou posteriorotace mandibuly, porušené vertikální mezičelistní vztahy a tendence k ústnímu dýchání. Konfigurace klenby patra byla u CP v průměru symetrická (individuálně ale existují značné asymetrie), u UCLP asymetrická – nevyšší místo v přední části patra se nalézalo na straně rozštěpu a v posteriorním směru se posunovalo ke střední rovině patra a dále až ke straně zdravé. Zmenšení výšky patra nekorelovalo se zúžením dentoalveolárního oblouku.

23.9. 15:30    

Komplexní léčba rozštěpových vad obličeje. Výsledky 20 let mezioborové spolupráce
Šimeček V., Bařinka L., Novotný P.

Na léčbě pacienta s rozštěpěm obličeje se podílí specialisté nejrůznějších oborů. Jejich doba působení i intenzita léčebných zásahů je různá:

1. primární operace - plastický chirurg 
   sutura rtu ve 3 měsících, patra v 10 - 15 měsících, vždy bez předoperační ortopedie.

2. logopedický výcvik - foniatr, logoped
   foniatrické kontroly od sutury patra. Jakékoliv zásahy v ústech konzultovány s foniatrem, velofaryngofixace prováděny jen vyjímečně, vždy na doporučení foniatra.

3. 3. ortodontická léčba - ortodontista
   zcela vyjímečně léčba v dočasném chrupu, intenzivní léčba začíná při erupci stálých řezáků. Prioritou je odstranění růstových blokád, poloha zubu na alveolárním výběžku je upravována až sekundárně.

4. sekundární operace - plastický chirurg
   v 10. - 12. roce věku, po úplné erupci horních stálých řezáků. Uzávěry oronasálních komunikací, excise slizničních řas, implantace kostních štěpů.

5. protetická konzultace -stomatologický protetik
   ve 12 - 14 letech první vyšetření protetikem. Navržen předběžný plán protetického ošetření, ev. návrh ortognátní chirurgické léčby. Tomu stanoven odpovídající plán další ortodontické léčby.

6. ortognátní chirurgie - čelistní chirurg
   po příslušné ortodontické přípravě operace na čelistech v 17 - 18 letech. Ortodontické doléčení a retence.

7. náhrada chrupu - stomatologický protetik
   od 18 roku věku náhrada chybějících zubů, korekce tvaru korunek u malformovaných zubů.

8. korektivní estetické operace - plastický chirurg
   po úplném stomatologickém ošetření korekce operačních jizev horního rtu, korekce hranice retní červeně, korektivní operace nosu.

Pro zajištění multidisciplinární péče by bylo optimální její soustředění na jedno univerzitní pracoviště. Vytvoření rozštěpového centra plně vybaveného pro činnost docházejících specialistů je v současnosti omezeno ekonomickými možnostmi. Reálnější je požadavek na vytvoření organizačního centra, které by bylo schopno tuto péči plánovat a koordinovat . 
Centrum se podařilo realizovat na Klinice plastické chirurgie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, v letech 1978 - 1992.Část takto léčených pacientů je sledována doposud, doba sledování u pacientů nejstarších přesahuje období 25 let.

24.9. 8:30    

Class III : from easy tough
Differential Diagnosis leads to the choice of treatment modalities: the orthodontic, the orthopedic or the combined surgical solution
Joho  J. P.

1. Class III problems in deciduous and early mixed dentition: from single anterior crossbite to complete crossbite of the incisor segment or up to complete circular cross bite will be discussed through case presentations.

2. Special importance will be given to the Class III patients just before or during puberty: what are the limits to try a non-surgical approach and are there criteria leading to the decision: we don’t even try but we will wait until puberty is over. How long do we have to wait after puberty in order to be safe? Are there special situations where two surgical interventions should be planned: during and after puberty?

3. The really grown-up adult Class III patient where it is of great importance to take in account the vertical dimension as well as the therapeutic effect of maxillary advancement versus mandibular set-back, single jaw surgery versus bimaxillary surgery. The importance of dental and surgical set-ups, of profile-prediction during the planning phase will be stressed in order to define more clearly the importance of pre-surgical Orthodontics. Only long-term results can help us to improve our treatment planning and may-be give us some answers to what we did wrong in the past and what therefore should be changed in the future.

24.9. 10:20    

The Class III Patient
Williams S.

In this overview lecture the subject of the Class III patient will be looked at from every aspect. The aetiology of the anomaly must be related to the growth environment and as such is related to various types of tissue concerned with the growth of the dento-facial skeleton. Which factors can lead to the development of the malocclusion, are there various types and how can they be catagorised, what is the differential diagnosis?. In this presentation a differential diagnosis will be presented an illustrated by a number of cases.

While originally the Class III malocclusion was thought to be related to over-development of the mandible, a study of children with a developing Class III malocclusion showed how important the role of the maxilla is in these cases and made us consider new methods of treatment.

Early treatment has been suggested as a way of normalising the facial pattern and thereby creating an optimal situation for further growth. Early treatment usually involves restriction of mandibular growth or protraction of the maxillary structures. What do we know about the effect of these orthopedic treatments, how succesful and reliable are they and in particular their long term effects should be considered.

The treatment of class III patients usually involves expansion of the maxilla and the results of a new CT scanning study on maxillary expansion will also be presented.

Late treatment of the ClassIII anomaly will often involve surgery and the principles of the surgical 

treatment will be described in a number of cases. What is the motivation for such treatment, do the patients report pain or dysfunction as an indication for treatment, or is the esthetic aspect of major importance. Again the results of a new questionaire study will be presented. 

The general aim of the presentation is to give an all round overview of the state of the art of this interesting and challenging occlusal anomaly.

24.9. 11:50    

Ortodonticko-chirurgické řešení skeletálních a dentálních deformací III. třídy
Ivanov I. H., Foltán R.

Cíl práce: Prezentovat výsledky ortodonticko-chirurgické léčby u dvou pacientů s těžkou dentální a skeletální deformací III. třídy.
Materiál a metodika: Kasuistika 1- pacient ve věku 18 let - trvání léčby 2 roky 7měsíců. Kasuistika 2 - pacientka ve věku 30 let – trvání léčby 1 rok 11 měsíců. Chirurgická korekce byla provedena u obou pacientů bimaxilárně v celkové anestézii. Osteotomie maxily v linii Le Fort I s předsunem a impakcí distálně; v dolní čelisti bilaterální sagitální osteotomie větví s posunem distálně. Fixace skeletální rigidní osteosyntéza a elastická intermaxilární fixace byla zjištěna gumovými tahy po dobu šesti týdnů. Retence byla provedena retenčním monoblokem s prolamovaným labiálním obloukem typ „van der Linden“ a fixní retencí v dolní čelisti od 33 po 43 drátem.

Výsledky: Dosaženo bylo: 1. Pravidelná forma oblouků v horní a dolní čelisti a srovnána okluzní křivka. 2. I. třída v oblasti špičáků a molárů, dobrá okluze a interkuspidace. 3. Výrazné zlepšení vizáže - en face, profil i úsměv. 4. Lepší sebevědomí a spokojenost pacientů s novým vzhledem. 5. dobrá stabilita výsledku.

Závěr: Ortodontická léčba u těžkých skeletálních deformací III. tříd je úspěšná při správném výběru léčebného plánu a dobré spolupráci ortodontisty s chirurgem.

24.9. 13:30    

Osseointegrated Implants as an Adjunct to facemask Therapy
Mahony D. 

Facemask therapy is an effective modality for the early correction of a Class III malocclusion where maxillary retrusion or hypoplasia is a component. The aim of facemask therapy is to displace the maxillary complex anteriorly by the application of force from an external face frame to the circummaxillary sutures via the dentition. The necessity to use teeth as anchorage results in stimulation of the periodontal membrane and dissipation of the protraction force transmitted to the circummaxillary sutures. The application of force to purposefully ankylosed deciduous canines has also been suggested as a method of direct transmission of force to the circummaxillary sutures. This technique in conjunction with facemask therapy has been shown to be clinically viable, however, the anchor teeth inevitably resorb as their permanent successors erupt. This limits the time available for treatment and restricts the facemask option to a younger age group. Osseointegrated implants are an alternative method of obtaining attachment of a traction force directly to the maxilla. Implants have been demonstrated to be biologically compatible and to provide absolute anchorage when subjected to orthodontic forces in both animal models and human case reports.

25.9. 8:30    

Stable Orthodontic Anchorage with Palatal Osseointegrated Implants
Hans Peter Bantleon MD, DDS, PhD

Implants are widely used for single tooth replacement. In contrast to permanent implants smaller temporary implants are placed in the hard palate for anchorage control. These temporary implants are useful in critical anchorage situations. The possibility to distalize, mesialize teeth, or increase the palatal width will be discussed clinically as well as the use of onplants and bicortically palced screws which solve the problem of difficult anchorage situations.

25.9. 10:20    

Čeľustno-ortopedicko-implantologické riešenie rozštepu alveolárneho hrebeňa
Strecha J., Preisler J., Mračna J.

Konečným riešením rozštepových anomálií je funkčno-estetická rehabilitácia chrupu. Prichádza do úvahy v dospelom veku. Rieši nie len zhryzové podmienky v ústnej dutine ale aj náhrady chýbajúcich postranných rezákov, ktoré bývajú postihnuté vo väčšine prípadov týchto anomálií. Výsledok závisí od predchádzajúcej plasticko-chirurgickej a čeľustno-ortopedickej liečby, ktorých indikácie a priebeh vytvárajú podmienky konečnej úpravy funkcie a estetiky zubných oblúkov. 
Z chirurgického hľadiska sa často problematika týka riešenia kostného defektu alveolárneho hrebeňa v oblasti postranných rezákov maxily. Chirurgické riešenie týchto defektov výrazne komplikuje kvalita mäkkých tkanív po viacpočetných operáciách a tým spojená porucha výživy týchto tkanív. Keďže výsledok akéhokoľvek chirurgického zásahu riešenia kostného defektu je závislá od dobrej výživy tkanív, je veľmi dôležitá správna indikácia zvolenej operačnej techniky náhrady kostného defektu a plastiky okolitých mäkkých tkanív. Výskumom augmentačných materiálov, bariérových membrán a adekvátnych operačných techník sa aj v tejto oblasti chirurgie vývoj posunul výrazne dopredu.
Riešili sme 18 ročnú pacientu s diagnózou labio-gnato-palatoschisis. Rozštep postihoval peru, alveolárny hrebeň až do primárneho podnebia.
Pacientka sa podrobila v prvej fáze úpravy pery a uzáveru rozštepu podnebia. V 13. rokoch uzáveru oronasálnej komunikácie s implantáciou kostného štepu do oblasti spodiny nosnej dutiny. V 17. roku bola robená plastika ľavého nosového krídla. Následne bol čeľustno-ortopedickou liečbou upravený zhryz s vytvorením medzery pre doplnenie chýbajúceho zuba 22. Čeľustným ortopédom sme boli požiadaní o zváženie možnosti náhrady zuba 22 implantátom. 
Prednáška je zameraná na operačnú techniku a postup pri riešení tohto stavu.

25.9.10:35    

Ortodonticko-chirurgická rekonstrukce rozštěpového defektu s využitím dentálního implantátu
Koťová M., Urban F., Dušková M.

Rozštěpy rtu a patra představují jednu z nejčastějších vrozených vad. V České republice se vyskytují s frekvencí l,8 – 2 na 1 000 živě narozených. Izolované postižení není letální, pro svého nositele znamená těžkou morfologickou, funkční a estetickou zátěž.
Konečná rekonstrukce oronazálního defektu horní čelisti postižené rozštěpem rtu, alveolárního výběžku a patra je výsledkem mnohaleté interdisciplinární terapie. Ta spočívá v chirurgické úpravě měkkých tkání rtu a patra a rekonstrukci kosti alveolárního výběžku.
Ortodontická léčba upravuje morfologii zubního oblouku, rozštěpové čelisti a vzájemný vztah zubních oblouků.
Defekt chrupu v místě rozštěpu lze ošetřit, kromě klasických řešení fixním můstkem  i osteoplastikou alveolárního výběžku a následným zavedením dentálního implantátu.
Tato alternativa eliminuje rozsáhlé irreverzibilní ztráty tvrdých zubních tkání při protetické preparaci a stabilizuje osteoplastickou rekonstrukci alveolu.

25.9. 10:50    

Kotevní implantáty – extravagance v ortodoncii či budoucnost?
Marek I., Starosta M.
Stěžejní spolupráce mezi ortodontistou a impalantologem je zaměřena na řešení ageneze horních laterálních řezáků, ageneze druhých premolárů, či úrazových defektů ve frontálním segmentu maxily. Nicméně existují klinické situace, kdy jeden obor potřebuje druhý jako pomocný. Implantolog využívá ortodontistu pro tvorbu kosti posunem zubu před následnou implantací a ortodontista naopak může využít implantát jako kotevní prvek. Zajištění stoprocentního kotvení je snem každého ortodontisty a ankylotické spojení kost - implantát nám to umožňuje. 
Autoři prezentují přehled jednotlivých typů kotevních implantátů, jejich možné použití a demonstrují dva typy kotevních implantátů na konkrétních klinických případech, šroubový titanový miniimplantát a patrový endoseální implantát. 
Kotevní implantáty jsou vynikajícím pomocníkem u pacientů s rizikovým kotvením a jako opěrný prvek u pacientů s oslabeným parodontem. Umožňuje nám také zvládnout situace, které jsou jinak čistě ortodonticky neřešitelné. Jedná se hlavně o lokální intruzi horních nebo dolních molárů, které jsou v supraokluzi.

25.9. 11:10    

Stomatologická rehabilitace, implantologie a ortodontická léčba
Mazur Z.

Z pohledu pacienta není důležité, jakou léčebnou metodu zvolíme při zhotovování korunek nebo můstků, zda použijeme implantát nebo ortodontický aparát. Pacient preferuje přiměřenou rehabilitaci čelistní anomálie nebo zubní ztráty, která ho uspokojí jak funkčně, tak esteticky a zajistí dlouhodobou prognózu ošetření. Chirurgickou fázi implantace vnímá jako nepříjemný, ale nezbytný krok pro zhotovení trvalé korunkové nebo můstkové náhrady.

Jestliže se při ortodontické léčbě zjistí absence zubů nebo ji lze předvídat při diagnose agenese, zubní retence, apod., musí ortodontista rozhodnout, zda bude mezeru uzavírat nebo otevírat a připravovat tak pro následnou rehabilitaci. V případě otvírání mezery by měl ortodontista koordinovat léčebný plán se zubním lékařem, který může pacientovi nebo jeho rodičům vysvětlit možnosti následné protetické léčby ať s využitím implantátů nebo bez nich též s ohledem na cenu následné rehabilitace. Rozhodnutí pacienta o způsobu následné rehabilitace má vliv na strategii vlastní ortodontické léčby.

Zubní lékaři s dobrou erudicí v implantologii mohou pro ortodontickou léčbu nabídnout mnohem víc. Implantáty použité jako součást ortodontické léčby mohou zlepšit její průběh díky totálnímu kotvení založenému na jejich osseointegraci. Úspěch léčby využívající implantáty změnil současné zubní lékařství, protože ztráta zubu může být pomocí implantátů řešena okamžitě. Proto můžeme doufat, že využití dentálních implantátů v ortodontické léčbě přinese v blízké budoucnosti mnoho pozitivního.

25.9. 11:25    

Implantologie, ortodoncie a etika
Nemeth T., Racek J. 

Lékařská etika souhrnně značuje etické problémy v medicíně a to jak ve vztahu lékař-lékař, tak ve vztahu lékař-pacient.
Práce implantologa i ortodontisty musí mít hluboce morální princip, protože mu nabízíme nadstandartní výkon, za který musí pacient zaplatit ne vždy zanedbatelnou sumu.
V rámci vyšetření musíme získat jeho důvěru, vyslechnout je, zjistit, co si vlastně přeje a v této době se pokusit odhadnout typ pacienta. Zda bude s ním možná spolupráce a zda požaduje od nás něco, co mu nemůžeme splnit, anebo jen za cenu operace, operací a to někdy i s možností nejistého výsledku.
Chyby a z nich plynoucí etická pochybení vychází většinou z toho, že pacientům se nevěnuje dostatek pozornosti, že se nevyhodnotí stav chrupu,
alveolu nebo přítomné anatomické zvláštnosti apod.
Otázkami etiky se začíná čím dál více zabývat denní tisk. Píše se v něm, že doba, kdy pacient bude brán jako partner, nebo klient je ještě pro mnohé lékaře hodně vzdálena.
Většina zdravotníků jak s pacienty cítí a nelze je házet do jednoho pytle.
Vše je v lidských vztazích. Přejeme nám všem, abychom neměli a nemuseli řešit etické problémy, protože jejich řešení je nepříjemné, zdlouhavé a nepřináší prospěch ani jedné z účastnických stran.

25.9. 11:40    

Genetika ve stomatologii – nové poznatky
Švábová M.

Na přelomu tisíciletí došlo ke zmapování lidského genomu. Je známa sekvence bazí tvořících
lidskou DNA . Byly vyjasněny mnohé otázky, týkající se vývoje orofaciální oblasti. 
Pro jednotlivé vady a onemocnění se hledají a potvrzují geny za ně odpovědné. Byly tak identifikovány geny pro některé typy hypodoncie, rozštěpů a pro některé vady skloviny a cementu. Je pravděpodobné, že v budoucnu tyto poznatky výrazně změní naše léčebné metody.

25.9. 13:30    

Řešení anodoncie implantací po řízené ortoterapii
Liberda L.

Absence ojedinělých stálých zubů způsobená vývojovou vadou anodontií je nesnadným problémem k řešení. Skutečnost, že se vyskytuje tak často ve frontálním úseku a realizace je většinou nutná v mládí, jen podtrhuje význam možného zamyšlení.
Nestandardní počet zubů oblouku, z toho plynoucí jiné řazení přináší i komplikace mezičelistní. Proto většina případů směřuje nejprve na ortodontii. Jednotlivé metody řešení donedávna i z využitím možností jiných stomatologických oborů-zvláště protetiky-nebyly sto dosáhnout stoprocentní rehabilitace. Avšak po rozvoji implantologie v posledních letech se i tomuto specifickému problému otvírá nové, velmi efektivní řešení – doplnění chybějícího zubu plnohodnotnou náhradou, implantátem. Aby výsledný efekt byl skutečně dokonalý, téměř totožný s přírodním orginálem, je nutné tyto případy řešit v úzké spolupráci obou zmíněných odborníků. Zatím co ortodont připravuje vhodnou mezeru pro umístění implantátu, úkol implantologa je konečná realizace. 
Úskalí spolupráce, popis jednotlivých kroků diagnostiky i samotné realizace je obsahem mého sdělení. 

25.9. 13:45    

Estetika implantace při agenezi horních laterálních řezáků
Starosta M., Marek I.

Horní laterální řezáky patří mezi zuby , které jsou nejčastěji postiženy agenezí. Náhrada těchto zubů implantáty je možná, nicméně implantace v této oblasti se musí řídit určitými zásadami.Implantolog si musí být vědom vlivu růstu, uspořádání měkkých a tvrdých tkání v okolí implantátu i vhodnosti vybraného implantačního systému pro dosažení nejen funkčního ale i estetického a trvalého výsledku léčby. Hlavní zásady estetické implantace budou předmětem sdělení.

25.9. 14:00    

Kritéria uplatnění dentálních implantátů u hypodoncií 
Prachár P., Černochová P., Dospíšilová I., Kuklová M., Mišurcová H.

Hypodoncie = snížený, neúplný vývin zubů.
Autoři rozdělují hypodoncie na získané hypodoncie
a dědičné hypodoncie. Ošetření hypodoncií dentálními implantáty mají svá kritéria, která autoři rozvádějí.
Ukazují možnosti a hranice užití implantátů. Kritéria rozdělují do osmi skupin. Jako první je ortodontická anamnéza s vyšetřením a interdisciplinární spolupráce. Druhá odpovídá alveolu, jeho objemu. Třetí je meziodistální rozměr alveolu. Čtvrté je uložení okolních zubů, jejich apexů. Pátá je estetika. Šesté je pravděpodobné uložení implantátu. Sedmé je vnoření implantátu, a věk. Osmá je barva náhrad, časový odstup po užití fixní ortodontické terapii.
Celá PROGRAM je z pohledu implantologie a interdisciplinární spolupráce.

25.9. 15:00    

Stabilita po posunu mandibuly dopředu
Petr J., Rybínová K., Foltán R.

Cíl:
Zhodnotit stabilitu po chirurgické korekci druhé skeletální třídy posunem mandibuly dopředu. 
Materiál a metodika: 
Byl hodnocen soubor 20 pacientů, kteří podstoupili chirurgickou korekci druhé skeletální třídy na stomatochirurgickém oddělení 1.LF UK a VFN Praha. Všichni pacienti byli ortodonticky předléčeni fixním aparátem v horní i dolní čelisti. 
Jako operační technika byla použita bilaterální sagitální osteotomie větve mandibuly v modifikaci dle Hunsucka-Epkera. Operační fixace byla provedena pomocí rigidní osteosyntézy v kombinaci s elastickými mezičelistními tahy na 6 týdnů.
U všech pacientů proběhlo ortodontické doléčení fixními aparáty, které nepřesáhlo 6 měsíců. Po sejmutí fixního aparátu následovala retence aktivátorem.
Měření bylo prováděno vždy na třech profilových kefalometrických snímcích zhotovených jednak po dekompenzaci čelistní anomálie před operací, dále bezprostředně po operaci a poté minimálně 6 měsíců po sejmutí fixního aparátu. 
Všechna měření byla prováděna dvakrát a byla stanovena chyba měření. Bylo provedeno statistické vyhodnocení naměřených údajů. Výsledky byly popsány a byl zhodnocen jejich přínos pro klinickou praxi.

25.9. 15:15    

Treatment of temporomandibular joint ankylosis 
Kulewicz M.

Introduction: Temporomandibular joint (TMJ) ankylosis is a pathological process caused by damage of the mandibular condyle . When this event takes place in subjects during the developmental age, it results in an alteration of the entire maxillofacial complex. Therefore, surgical methods able to remove the temporomandibular ankylosis also include necessary operations to correct the secondary maxillofacial deformity. Condylar damage during childhood can produce ankylosis and alternation of the mandibular growth.
Aim: The aim of this paper is to present our clinical experience in using external distraction devices for reconstruction of temporomandibular joint. 
Subject: 10 patients, aged 2 to 14 years with temporomandibular joint ankylosis, mount opening 1,5-4,5 mm were treated in our center by distraction osteogenesis. Radiographic analysis, including orthopantomography, lateral and posteroanterior cephalometry ,and computed tomography was carried out. We performed simultaneous release of the joint and reconstruction of the condyle with distraction and bone transportation. A reverse-L osteotomy was performed on the mandibular ramus and a extraoral Molina distractor was fixed on the osteotomised fragment and the mandibular ramus. The osteotomized ramus fragment was activated after a latency of five days at a rate of 1-mm per day until satisfactory results were obtained.. Distractor was kept in place for 3 approximately 4 months after completion of distraction and then removed under local anesthesia.
Results: The average duration of distraction was 18 days. Excellent results were achieved both clinically and radiologically with minimal relapse. We achieve good occlusal relation revealed normalization of most cephalometric values. Mean preoperative and postoperative sixth-month interincisor opening values were 4,5 and 30.6 mm, respectively.
Conclusion: Osseus mandibular distraction together with arthroplasty offer an excellent new alternative for treatment of patients with mandibular hypoplasia and associated ankylosis, with minimal morbidity and complications.

25.9. 15:30    

Interceptivní ortodoncie - historie nebo současnost?
Šimeček V.

Postupy, při nichž je některým silám bráněno v působení na čelist a zuby, či naopak jsou tyto síly vybuzovány, jsou v ortodoncii užívány od vzniku oboru. U clonových terapií clona chrání rostoucí čelist či zub před deformující silou, aktivátory naopak indukují síly podporující chabou aktivitu vlastní. 
Podle současných názorů celulární biologie je v genech zapsán nejen program vývoje a růstu organizmu, ale obsahuje také množství kontrolních a autokorektivních systémů. Jejich využití v ortodontické léčbě - nastartování ve vhodném stupni zrání jedince, vede ke korekci ortodontické anomalie vývojem a růstem orofaciální soustavy. Použitím jemných, neagresivních prostředků se přesměruje typ vývoje a směr růstu tak, že je dosaženo dobrého a hlavně trvalého výsledku.

25.9. 15:35    

Aplikace geometrických biomodelů při autotransplantacích zubů
Černochová P., Kaňovská K., Kršek P., Krupa P.

Cíl: Ukázat možnost využití biomodelů vytvořených pomocí metody ,,rapid prototyping“ při autotransplantacích zubů.
Materiál a metody: Pacienti, u kterých byla plánována autotransplantace zubů, podstoupili CT vyšetření. Na základě dat získaných z výpočetní tomografie (CT) byly vytvořeny speciálním počítačovým systémem biomodely zubů určených k autotransplantaci. 
Výsledky: Biomodel zubu určeného k transplantaci představuje jeho rozměrově přesnou repliku. Při vlastní autotransplantaci může nahradit transplantát především ve fázi preparace nového lůžka. Biomodel je možné zavést do vypreparovaného lůžka a vyzkoušet tak jeho velikost. Zavedený biomodel ve vypreparovaném lůžku umožní ověřit artikulaci a polohu vzhledem k okluzní rovině. Po celou dobu přípravy nového lůžka může být donorový zub ponechán na svém původním místě.
Závěry: Použití biomodelu zkracuje extraalveolární periodu autotransplantace a minimalizuje možnost mechanického poškození periodoncia autotransplantovaného zubu. Dá se předpokládat, že užívání biomodelů při autotransplantacích povede ke zvětšení jejich úspěšnosti.

25.9. 15:50    

Protetické ošetření pacientů s rozštěpovou vadou - výsledky 20-ti leté mezioborové spolupráce
Šimeček V., Novotný P.

Autoři se ve svém sdělení zabývají problematikou protetické péče o pacienty s rozštěpovu vadou.Poukazují na specifiku v ordinačních i laboratorních fázích výroby protetické náhrady ve srovnání s ostatními pacienty.Je zdůrazněna nutná erudice a zkušenost ortodonta, protetika, tak i zubního technika. Autoři vycházejí ze zkušeností získaných při své 20-ti leté spolupráci.

POSTERY

24.9. 15:00

Poster 1     

3 D CT u pacienta s rozštěpem horní čelisti
Effenberková D., Černochová P., Kotová M., Krupa P.

Spirální CT patří mezi nejmodernější radiologické zobrazovací metody. Jeho velkou výhodou je vysoká zobrazovací schopnost, hlavně kostní tkáně. Je běžně využíváno v řadě oblastí medicíny a v poslední době se stále častěji prosazuje i v oboru ortodoncie, zejména u pacientů se závažnými ortodontickými anomáliemi s anatomicky nepřehlednými strukturami orofaciální soustavy.U pacientů s rozštěpem možnosti CT vyšetření zkvalitňují diagnostiku a terapeutický plán. Předkládaná kazuistika 12-tiletého pacienta s oboustranným rozštěpem horní čelisti názorně demonstruje výtěžnost metody a srovnává ji se standardním RTG vyšetřením ( OPG , telerentgen).Byly zhotoveny souvislé axiální CT skeny, pomocí nichž byly vytvořeny 3D rekonstrukce anatomické situace postižené oblasti. Takto jinak nedostupné informace poskytují dokonalý přehled o morfologii dentice a o množství a kvalitě kostní tkáně v linii rozštěpu.Vyšetření bylo provedeno na spirálním tomografu Marconi Mx8000 v FN u sv. Anny v Brně. V uvedeném případě je vyšetření přínosné nejen pro plánování ortodontického pohybu zubů, ale i pro rozsah chirurgické rekonstrukce kostního defektu a uzávěru oronasální komunikace.

 Poster 2     

Dentální anomalie u rozštěpových pacientů
Kleindienstová Z., Šrytr M.

Cílem naší práce bylo zjištění výskytu numerických dentálních anomálií u pacientů, jejichž orofaciální soustava je postižena rozštěpem .
Je zažitou představou, že rozštěpová vada je zákonitě spojena s kvalitativním  poškozením dentální lišty. Výsledky předkládané studie mají proto být skromným příspěvkem k upřesnění výskytu agenezí a hyperodoncií dentice u uvedené vývojové vady.
Sledovaný soubor tvoří rtg dokumentace 500 rozštěpových pacientů narozených v rozmezí roků 1990 – 1995 a léčených na ortodontickém oddělení Stomatologické kliniky a na Klinice plastické chirurgie 3. LF UK v Praze.
Pacienti byli rozděleni do skupin podle typu rozštěpu a výskyt sledovaných dentálních anomálií byl u každé skupiny samostatně vyhodnocen a vzájemně porovnán.

 Poster 3    

Využití miniimplantátu v ortodoncii
Urban F., Kotová M., Hajník O. 

Fixní ortodontický přístroj je možné kotvit také k dentálnímu implantátu. Je známé využití ortodontického abutmentu, připevněného k oseointegrovanému implantátu nebo použití implantátu patrového. Ke krátkodobému kotvení je možné použít také dočasně zavedený miniimplantát transverzální.
Autoři uvádějí kasuistiku pacientky, u níž bylo krátkodobé zavedení ocelového jehlového miniimplantátu využito pro posílení kotvení fixního ortodontického přístroje v dolním zubním oblouku.

 Poster 4    

Ortodonticko - chirurgická léčba pacientky s III. skeletální třídou
Šimůnková-Vítová L., Foltán R. 

Cíl práce: Představit spolupráci ortodontisty s maxilofaciálním chirurgem při řešení III. skeletální třídy u adolescentní pacientky.
Subjekt: Kasuistika pacientky J. Z., 20 let, s ortodontickou diagnózou III. skeletální třída, hypoplasia maxillae, hyperplasia mandibulae, laterogenia l.dx., III. Angleova třída v molárech a špičácích, nadpočetné zuby 9+9.
Metoda - léčebný postup: Trvání ortodontického předléčení – 2 roky. Pacientka byla léčena fixním ortodontickým aparátem v horní i dolní čelisti technikou straight wire. Chirurgický výkon byl proveden bimaxilárně a doplněn genioplastikou k vyrovnání mírné scoliosis faciei. Po pooperační rekonvalescenci byla douzavřena minimální mezera po extrakci zubu 14. Doba pooperačního sledování – 1 rok.
Výsledek - závěr: Po úspěšné léčbě bylo dosaženo velmi uspokojivé funkční a anatomické okluze a zároveň pozitivní změny estetiky obličeje. U těžkých vad III. skeletální třídy dospělých pacientů lze s výhodou využít možnosti komplexní ortodonticko-chirurgické terapie.

 Poster 5    

Kasuistika – řešení obráceného skusu ve smíšené dentici fixním aparátem
Mišurcová, H., Černochová, P.

Cíl: Prezentace jedné z možností řešení obráceného skusu ve smíšené dentici.
Předmět a metoda: Chlapec ve věku 9 let s obráceným skusem všech 4 řezáků. Při léčbě bylo užito fixního ortodontického aparátu.
Diskuze: Obrácený skus patří do anomálií progenního charakteru, kde dominantním rysem je zákus horních řezáků (jednoho až všech čtyř). Etiologie těchto anomálií může být dentální i skeletální, dle toho je rozdílná diagnóza, terapie i prognóza.
Anomálie vzniká na začátku smíšeného chrupu, proto je možné ji podchytit již v této fázi a okamžitě léčit. Při trvání této anomálie dlouhodobě může dojít k omezení růstu horní čelisti a tím k dalším následným problémům, jako např. nedostatek místa pro stálé špičáky. Navíc vzniká a fixuje se charakteristický profil obličeje s dominující dolní třetinou obličeje a vada původně funkční přechází do vady morfologické.
V léčbě je obecně možné použití snímacích i fixních ortodontických aparátů. Indikace jejich užití vychází z podrobného diagnostického rozboru daného případu.
Závěr: V této kasuistice je ukázáno časné řešení obráceného skusu všech 4 řezáků u chlapce se smíšenou denticí za použití fixního aparátu.

 Poster 6    

Ectopic disturbances of the first permanent molar and the canine in cleft patients
Śmiech-Słomkowska G., Kowalczyk A.

Cleft palate is a pathological state which is strongly connected with dental abnormalities and ectopic disturbances. The prevalence of ectopic eruption is increased in children with cleft palate. The aim of this study was to evaluate the range of ectopic eruption of maxillary first permanent molars and canines. Etiological factors, types of ectopic eruption and prevalence were presented. 
Researches were performed on the representative group of 30 patients, who were treated in Departament of Orthodontics, Medical University of Lodz. Measurements were made on orthopantomograms. Mesial angulation of the maxillary first permanent molar and canine was measured. Ectopic eruption of these teeth is increased in children with cleft and is intensified on the cleft side. Evaluation of path eruption in cleft children is very important in planning of their orthodontic treatment. 

 Poster 7    

Soft tissue profile changes after maxillary distraction
Kulewicz M.

Aim: The purpose of this study was to evaluate the skeletal and soft tissue changes after maxillary advancement with distraction osteogenesis.
Materials and methods: 31 UCLP patients aged 12 to 18 years underwent maxillary advancement with distraction osteogenesis after a high Le Fort I osteotomy. Lateral cephalometric radiographs and facial photographs were obtained preoperatively, 3,6,12 months after distraction. A line 70 below the SN plane was used as the horizontal line, and perpendicular line through Sella was used as the vertical line in an XY coordinate.
Results: The mean preoperative facial concavity was reduced by 20,80 (N’SnPg’). The nasolabial angle increased by 5,50 ;upper lip length was increased by 2,2 mm. Nasal tip was moved forward by 3,3 mm, and upward by 2,1 mm. Maxillary height (Sn to maxillary incisor tip) to mandibulary height (mandibular incisor tip to Me’) ratio was increased by 8,4%. The mean maxillary skeletal advancement ( point A) during surgery was 6,8 mm, and men vertical lengthening was 2,2mm.The mean mandibular skeletal backward movement ( point B) during surgery was –3,8 mm, and mean vertical movement was 4,5 mm.
Conclusion: Distraction osteogenesis is a valuable method for improving the soft tissue profile in cleft lip and palate patients with marked retrusion of the midface. Maxillary distraction improved the soft tissue profile by increasing nasal projection, normalizing the nasolabial angle and making the upper lip more prominent.

 Poster 8     

A cephalometric and dental analysis of treatment outcomes of UCLP patients.
Kulewicz M.

Aim of study: The aim of this study was to compare craniofacial morphology of three different groups of children with complete unilateral cleft lip and palate, treated by means of different surgical protocols at the National Research Institute for Mother and Child, Center of Craniofacial Disorders.
Material and methods: The study group covered 66 children patients (42 boys and 20 girls) with mean of age10 years, and complete unilateral cleft lip and palate. Each of the three
groups comprised of 22 patients. Children underwent one-stage technique surgery performed by a single surgeon at the age of seven months. During the surgical intervention the soft and hard palate as well as the lip underwent correction. The difference between particular groups regarded the hard palate closure. Group I patients had the mucoperiosteal flap elevated on both sides of the cleft. Group II patients had the mucoperiosteal flap elevated on the non-cleft side of the cleft. Group III patients did not undergo mucoperiosteal flap elevation. Craniofacial morphology was diagnosed by means of Steiner cephalometric analysis. The quality of dental arch relationship was measured according to the Goslon Yardstick.
Results: Significant craniofacial morphology differences were identified between groups I, II and III. Group III demonstrated the most favorable morphology. Eighty eight percent of the Centre of Craniofacial Disorders group had excellent to satisfactory dental arch relationship according to the Goslon Yardstick.
Conclusions: This indicates that the technique of hard palate closure has significant influence on craniofacial growth and development.

 Poster 9     

Long term comparison of two surgical methods for UCLP postoperative results
Soós A., Budai M.

The authors report on experiences based on the follow up of 33 patients, 19 boys and 14 girls, operated with cleft palate. Two primary surgical methods of cleft unilateral palate closure have been compared using cephalometric analysis. The anatomical and functional results seemed to be better with the Ganzer-Veau method than the Langenbeck-Axhausen method. The long term results of one-stage closure of UCLP with either the Ganzer-Veau pushback procedure or Langenback-Axhausen tubeflap were evaluated and compared at the average age of 10,5. In Ganzer-Veau group the cranial base was longer, the cranial base angle and the posterior facial height was larger. Ganzer- Veau showed larger sagittal depths of the bony nasopharyngeal airway. Langenback-Axhausen operation seemed to shorten the maxillary arch which resulted in speech deficiency and in many cases there was a need of secondary velopharyngoplastic operation by Sanvenero-Rosselli method. The conclusion of this study shows that the method for the primary palatal repair should be based mainly on speech results. Out of these two methods used in Hungary, the Ganzer-Veau method proved to be more efficient especially in the nasopharyngeal area and shows more improvements in cephalometric dimensions.

 Poster 10    

Morfologie zubní dřeně po působení lehké ortodontické síly
Kukletová M., Jedličková O.

Úvod. 
Naše předchozí morfologické práce prokázaly, že ortodontická terapie za použití sil mezi 60g – 250g má za následek řadu dystrofických změn v zubní dřeni. Cílem této práce bylo najít tahové síly, které by byly klinicky účinné a současně biologicky příznivé.
Metoda. 
Autoři studovali stavbu zubní dřeně horních premolárů, na které působil bukálním směrem fixní ortodontický aparát po dobu 12 týdnů až 11 měsíců a to silou 30g a 40g. Po tomto intervalu byly zuby extrahovány. Věk dětí se pohyboval mezi 11 – 13 lety. Účinek ortodontické síly na zubní dřeň byl studován pomocí světelného mikroskopu, transmisního (TEM) a rastrovacího (SEM) mikroskopu.
Výsledky. 
V zubní dřeni jsme za pomoci světelného mikroskopu neprokázali žádné závažné změny v morfologii zubní dřeně. Pouze v několika málo případech jsme pozorovali slabou hyalinizaci zubní dřeně a vakuolární dystrofii odontoblastů v kořenovém kanálku. Studie v TEM potvrdila výsledky získané ve světelném mikroskopu. Při vyšetření v SEM nebyla nalezena zvýšená tvorba terciárního dentinu podél stěn kořenového kanálku.
Závěr. 
Naše práce prokázala, že lehké síly mezi 30g a 40g, se kterými lze dosáhnout dobrého klinického výsledku, nevyvolávají závažné irreversibilní změny ve stavbě zubní dřeně. Použití ortodontické síly v tomto rozsahu je možno považovat za přijatelné, biologicky příznivé a klinicky účinné při léčbě horních premolárů. 
Práce byla podpořena grantem IGA MZd Č.R., registrační číslo 1090-5.

 Poster 11       

Modelová operace podle Kamínka u segmentálních chirurgických zákroků na dolní čelisti
Štefková M., Fritschová E., Kamínek M.

Při chirurgické korekci progenních anomálií spojených s otevřeným skusem se na dolní čelisti užívají dva základní typy operací - sagitální osteotomie větve a ostektomie v těle mandibuly. Při osteotomii dochází k posunu mandibuly dorzálně, ale pokud má být vyřešena i úprava otevřeného skusu, je nutný posun dolních řezáků kraniálně. Tím však dojde k posunu distální části dolní čelisti kaudálně a natažení svalové kličky, což může vést k nestabilním výsledkům. Má-li být výsledek osteotomie stabilní, je nutný zákrok i na horní čelisti.
Při ostektomii dochází k vytětí části těla dolní čelisti v místě premolárů či molárů a posunu frontálního segmentu dorzálně a kraniálně, čímž je současně korigován obrácený i otevřený skus. K posouzení vhodnosti typu operace a k simulaci dosažených změn slouží modelová operace, jejíž výsledky se přenáší na rtg dokumentaci a po prokreslení slouží k přesnému naplánování chirurgického zákroku.
Modelová operace se provádí na modelech pacienta vložených do okludoru či artikulátoru, její pracovní postup je demonstrován na kasuistice.

 Poster 12     

Stomatologická rehabilitace těžké rozštěpové vady obličeje
Šimeček V. 

Obrazová dokumentace léčby těžkého celkového levostranného rozštěpu. Pacient sledován od primární sutury rtu. Standardní ortodontická léčba neměla dobrý výsledek; výrazná hypoplazie maxilly byla příčinou negativního incizálního schůdku a frontálně otevřeného skusu. Na telertg snímcích je demonstrován stav před a po operaci - osteotomii maxilly na úrovni LeFort I. Na poslední sadě fotografií je pacient po protetickém ošetření a korekci 
operační jizvy horního rtu.

 Poster 13       

Ortho - plak index
Tichá R., Tichý J.

Ortho - plak index byl vyvinut za účelem snadné kontroly přítomnosti plaku na zubech s fixním ortodontickým aparátem. Fixní ortodontický aparát klade vysoké požadavky na úroveň ústní hygieny pacienta. Nejkritičtějšími místy pro hromadění plaku jsou oblasti cervikálně a aproximálně od ortodontických zámků, tzv. ve stínu aparátu. Při stanovení indexu se využívá detekce plaku indikátorem a hodnotí se systémem ANO-NE (přítomnost nebo absence plaku). Je rychle vyhodnotitelný během rutinní návštěvy pacienta a motivuje ho ke zlepšení ústní hygieny.